Vysoko v šumavských horách stojí tajemný hrad Kašperk. 886 metrů nadmořské výšky mu vyneslo titul nejvýše položeného královského hradu v Čechách. Zahanbit se v tomto ohledu nenechají ani tři kilometry vzdálené Kašperské Hory - v dobách své největší slávy české královské město v nejvyšší nadmořské výšce.
Nehostinná krajina vděčí za svůj pevný hrad Otci vlasti – Karlu IV. Král nakázal postavit Kašperk na ochranu zemské hranice, Zlaté stezky kašperskohorské, bohatých dolů a rýžovišť v okolí. Stalo se tak v letech 1356 až 1361. Hrad vděčí králi i za své jméno. Vzniklo českým zkomolením z původního Karlsberg – Karlova Hora.
Stavbu hradu řídil Vít zvaný Hedvábný. Existuje ale domněnka, že vlastním realizátorem stavby byl pod Vítovým organizačním vedením Michal Parléř, méně slavný bratr proslulého Petra Parléře. Ať už byl stavitelem kdokoliv, jedno je jisté, stavbu dokončil za pouhých pět let. Kašperk představuje první příklad nového hradního stavitelství 14. století. Věže se připojují na obou stranách k paláci a tvoří s ním nedílný celek chráněný přímo vnějším opevněním. Hrad byl vybudován na severozápadním výběžku Ždánova, na půdorysu 300 metrů dlouhého protáhlého oválu.
Kašperk měl statut královského hradu, krále si ale vůbec neužil. Panovník jej i s celým panstvím pronajímal takzvaným zástavním držitelům. Většinou ho k tomu vedly nemalé dluhy, které u pánů udělal. Gotický hrad tak putoval z ruky do ruky.
Hrad se stal sídlem popravy, což znamenalo, že každému zástavnímu pánu příslušelo právo a povinnost pečovat o veřejný pořádek a bezpečnost, stejně tak jako stíhat provinilce v Prácheňském kraji. Hned prvním zástavním pánem hradu byl Karlův přítel, druhý pražský arcibiskup a první český kardinál Jan Očko z Vlašimi. Za ním následovala celá řada dalších držitelů. Například v letech 1411 až 1454 přešel hrad do držení rodu Zmrzlíků ze Svojšína a Orlíka. Otec Petr Zmrzlík, toho času královský mincmistr, i jeho stejnojmenný syn patřili k stoupencům kalicha. Hrad byl proto ušetřen návštěvy husitského vojska. Naopak, mladší Petr Zmrzlík z Kašperka podnikal loupeživé výpravy do sousedních katolických Bavor.
Později hrad držely například rody Šternberků, Švamberků, ale také místokancléř a tajemník krále Ferdinanda I. Jiří z Lokšan. Tento slezký rytíř hrad držel před polovinou 16. století. Od konce 16. století ztrácel Kašperk svůj původní význam, na jeho údržbu se již nedostávalo prostředků, hrad chátral a císař Rudolf II. většinu kašperského panství v roce 1584 rozprodal. Na samotný hrad došlo v roce 1617. Od krále Matyáše si jej koupilo i se zbytkem panství město Kašperské Hory. V té době byl již hrad velmi sešlý a město o něj nepečovalo. Po roce 1655, kdy byl vydán rozkaz k boření pevných hradů, přestali měšťané hrad udržovat úplně a navíc si jej začali plést s kamenolomem.
Kašperk tak pomalu pustnul a měnil se ve strašidelný hrad, možná dokonce v nejstrašidelnější hrad v Čechách. Místo, kterému je nejlepší se zdaleka vyhnout. Na hradě a v jeho okolí se prý děly divné věci.
Jednou se stalo, že ze Strakonic šli do Kašperských Hor tři krejčovští tovaryši. Když došli k Pustému hrádku, stihla je noc, uložili se proto v polozřícených komnatách. Probudil je hluk, který sem doléhal z trosek hradu. Bylo slyšet křik, rachot bubnů, troubení a hluk zbraní. Za tmy se neodvážili z úkrytu vyhlédnout, až když vyšlo slunce, přemohla je zvědavost. Šli se podívat, co se na Kašperku dělo. Na rozlehlém nádvoří hradu bylo ale hrobové ticho. Náhle však z hrůzou spatřili, že pod severní věží se vzduchem pohybuje mnoho těžkých mečů, jako by nějací neviditelní válečníci spolu bojovali a do sebe sekali. Chvíli byli zaraženi, tu ale jeden z nich, mladý a nerozvážný, vytáhl veliký nůž, skočil k těm křížícím se mečům a rozkřikl se: „Ztraťte se odtud, teď jsem tady já a žádné strašení tu nestrpím! Buď tu budete vy, nebo já!“ Sotva to dořekl, rozťal mu jeden z mečů hlavu. Oba jeho druhové se zděšeně rozběhli do města a volali o pomoc. Lidé se vyzbrojili a vydali na hrad. Tady však bylo opět ono hrobové ticho, jen mrtvý krejčík ležel uprostřed nádvoří. Zvedli je tedy, uložili na máry a chtěli odnést na hřbitov. Hradní brána však byla náhle pevně uzavřena. Bezradně stáli všichni před mohutnými vraty, tušili, že se ocitli v moci tajemných vládců hradu. Pak spatřili vysoko nad sebou na cimbuří shrbenou starou ženu v černém rouchu. Ta na ně zavolala, že z hradu vyjdou, jen když na nádvoří složí všechny své zbraně. Nezbylo tedy nic jiného, než poslechnout. Brána se pak sama otevřela a všichni mohli bez úhony hrad opustit. Oba krejčíci, kteří to řádění přežili, seděli večer v hospodě a zapíjeli leknutí. Temná hospodská síň se náhle rozsvítila, ve vzduchu se začaly míhat meče a oba krejčíky rozsekaly.
V severní věži pustnoucího hradu ještě nějaký čas pobýval hlídač. Měl za úkol dbát o to, aby se tu neusadili loupežníci. Žil v jednom pokoji, sousední cimru používalo každou noc strašidlo. K tomu hlídači přišel jednou na návštěvu hlídač z nedalekého Pustého hrádku. Zajímal se, proč nepoužívá vedlejší místnost. Správce mu pověděl, že v pokoji není bezpečno, neb tam sídlí strašidlo. Hlídač z Pustého zámku tomu nechtěl věřit a umínil si, že záhadu prozkoumá. Přiměl přítele, aby pokoj odemkl. Místnost, do které léta nevkročila lidská noha, byla prázdná, jen uprostřed stál veliký stůl a u něho dvě pohodlná křesla. Na stole stály dvě láhve vína a číše starodávného tvaru. V koutě místnosti byl zavěšen černý závěs. Když jej hlídač Pustého hrádku odhrnul, uviděl mramorovou desku a na ní pod skleněným poklopem dvě bílé lidské lebky očima k sobě obrácené. Hlídač nebyl bázlivý a chtěl prozkoumat, co se tu v noci bude dít. Přemluvil přítele, aby za něho vzal službu na Pustém hrádku a sám zůstal na Kašperku. Večer čekal, co bude. Před půlnocí se v pokoji ozvalo cinkání sklenic a bylo slyšet kroky. Nahlédl tam a uviděl, že v křeslech u stolu sedí dvě bezhlavé kostry. Před každou na stole ležela její lebka, nasadily si je na ramena a daly se do pití. Přátelsky si přiťukávaly, pak se ale daly do hádky a nakonec se servaly. Jedna z nich byla mrštnější, srazila tu druhou k zemi, popadla kladivo a chtěla jí zarazit do lebky hřeb. V tu chvíli vyskočil hlídač z úkrytu, zvolal třikrát jméno boží a udělal nad těmi potvorami velký kříž. V tu chvíli vše zmizelo, jen ve výklenku ve zdi ležely obě lebky jako prve, jen oči každé se dívaly na opačnou stranu.
Takové a jiné děsuplné příběhy se na Kašperku v minulosti děly a lidé se mu proto vyhýbali.
Zdroj: http://www.kasperske-hory.cz/
