Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře | Petr Pechač

Přeměnou gotických prvků do barokní podoby vznikl spíše v Itálii a přes Rakousko se k nám přesunul na počátku 18. století stavební sloh, označovaný jako barokní gotika, který nemá v Evropě obdobu. V tomto slohu byl v letech 1719 až 1722 vystavěn kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře ve Žďáře nad Sázavou.

Poutní kostel na Zelené Hoře je unikátním uměleckým dílem a nepochybně nejosobitějším počinem geniálního českého architekta s italskými předky Jana Blažeje Santiniho-Aichla ve stylu barokní gotiky. Stavba se vymyká běžným dobovým uměleckým normám a představám. Vzájemný průnik složitých prostorových útvarů, dynamičnost stavební hmoty, popírající veškerou tíži zdiva, to vše svědčí o výjimečnosti této architektury.

Založení kostela souviselo s připravovaným blahořečením a svatořečením Jana Nepomuckého, poté, co byl v jeho hrobě v pražské katedrále sv. Víta nalezen jeho domnělý zázračně neporušený jazyk. Stavba byla zahájena v roce 1719 rozhodnutím opata žďárského cisterciáckého kláštera Václava Vejmluvy a vysvěcena pouhé dva roky poté.

Jan Nepomucký, původně Jan z Pomuku, žil v době českého a římského krále Václava IV., syna Karla IV. Díky svému vzdělání a píli to dotáhl až na generálního vikáře. Vleklé spory mezi králem a arcibiskupem Janem z Jenštejna krutě zasáhly do Janova osudu. Když Jenštejn překazil Václavovy plány na vytvoření nového biskupství v západních Čechách, král se rozhodl neposlušné provinilce krutě ztrestat. Arcibiskup před královým hněvem uprchl, Jan z Pomuku a někteří další skončili na mučidlech. Jan mučení nepřežil – když jej katovi pomocníci svrhli z Karlova mostu do Vltavy, byl již mrtvý. Odkud se tedy vzala legenda o mučedníku Janovi? Rok po Janově smrti nastalo mimořádné sucho, což lidé považovali za boží trest. Navíc některé církevní kruhy ve snaze krále ještě více očernit začaly šířit zvěsti o Janově statečnosti. Prý jako zpovědník královny nevyzradil její zpovědní tajemství, a proto musel zemřít. Víra v nadpřirozené Janovy schopnosti byla dovršena nálezem domnělého světcova jazyka při otevření jeho hrobu po třech staletích, když z lebky vypadl kus načervenalé tkáně. Záhadu rozřešili vědci v roce 1973. Dokázali, že načervenalá tkáň není jazyk, nýbrž část mozku se sraženou krví.

Mystické aspekty dispozice stavby poutního kostela byly zmiňovány již v období jejího vzniku. Základem je kompozice pěticípé hvězdy (pěticípý půdorys, pět vchodů, pět oltářních výklenků, dvakrát pět kaplí kolem centrálního prostoru, pět hvězd a pět andělů na hlavním oltáři), symbol nejen pěti ran Kristových, ale také pěti písmen v latinské slově „tacui“ (mlčel jsem) a především pěti hvězd ve svatozáři mučedníka sv. Jana Nepomuckého, které se podle legendy objevily ve Vltavě po jeho utonutí.

V samém centru stavby, ve vrcholu kupole, se nalézá jazyk jako symbol Jana – mučedníka zpovědního tajemství. Objevuje se i ve tvaru lomených oken. Jejich zakomponování u lucernových kaplí nad vstupními vestibuly připomíná meč zasazený v pochvě. Podle legendy Jan nevyzradil zpovědní tajemství, jeho jazyk zůstal skryt v ústech právě jako meč v pochvě.

Hlavní oltář na východní straně je umístěn do vysoké arkády sahající až ke galerii druhého patra. Plastiky pěti andělů na hlavním oltáři a čtyři evangelisté jsou prací chrudimského sochaře Jana Pavla Čechpauera. Tři z andělů nesou zeměkouli ozdobenou pěti hvězdami (pěti tehdy známými kontinenty, na kterých bylo šířeno křesťanství. Na kouli stojí postava sv. Jana Nepomuckého od Řehoře Thenyho. Celá svatyně působí přes značnou mohutnost stěn dojmem lehkosti. Není zde třeba ornamentální výzdoby či velkolepých barokních fresek, idea je vyjádřena pouhým působením světla v prostoru.

Kostel je obklopen ambity ve tvaru deseticípé hvězdy, skýtajícími poutníkům ochranu před nepřízní počasí. Vztah deseticípé hvězdy (odkaz na desetibokou mariánskou studnici ve žďárském klášteře) a pěticípé hvězdy (symbol P. Marie) symbolizuje žďárskou cisterciáckou studnici, v jejíž hladině se odráží mariánská hvězda skrze sv. Jana Nepomuckého, který ctil P. Marii stejně jako opat Vejmluva, který nechal kostel vybudovat.

Areál poutního kostela sv. Jana Nepomuckého byl pro svou jedinečnost zařazen roku 1994 mezi památky zapsané do prestižního Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Zdroj: http://www.zdarns.cz/