Banner fotogalerie
Reklama
Barokní jaroměřický komplex patří k nejmohutnějším zámeckým architekturám první poloviny 18. stol. u nás i v Evropě. Původní tvrz byla na konci 16. stol. přestavěna v renesančním slohu, který se dochoval ve zdivu nynější budovy. Do barokní podoby byl zámek přebudován za Questenberků v letech 1700 – 1737. Projekt přestavby zámku vypracoval známý rakouský architekt Jakub Prandtauera. Na řešení interíérů se podílel Konrád Adolf Mathias Albrecht, umělecký poradce vídeňského císařského dvora.
Ve své nejslavnější době byly Jaroměřice centrem kulturního života, měly velkou knihovnu, galerii, divadlo a vlastní kapelu. Zámecká kapela,složená hlavně ze služebnictva, byla jednou z největších a nejslavnějších ve své době. Kapelníkem byl František Václav Míča, autor vůbec první česky zpívané opery nazvané O původu Jaroměřic. Po smrti posledního Questenberka, v polovině 18. století, přešlo panství na spřízněný rod Kouniců a koncem 19. stol. na hraběte Rudolfa Vrbnu-Freudenthala. Dnes je jako národní kulturní památka v péči státu.
K jižní části zámku přiléhá rozsáhlá okrasná zahrada založená současně s barokní stavbou podle projektu Jeana Treheta z roku 1715 a přepracovaného Antonem Ziennerem roku 1732. Z části byla v letech 1961-1963 rekonstruována podle projektu Dušana Riedla a Břetislava Štorma. Bezprostředně k zámecké budově přiléhá francouzský parter ukončený regulovaným korytem Rokytné a na pravém břehu říčky se rozkládá přírodně krajinářský park, obklopený uměle vyhloubeným kanálem. Při okružní cestě uprostřed parteru jsou rozmístněny čtyři kamenné lavice, které zhotovil v r. 1734 Kašpar Ober. Ten je také autorem skulptur antických bohů.
Zdroj: http://www.jaromericenr.cz/