Čivava

První záznam o čivavě jako o samostatném plemeni byl pořízen roku 1884, kdy ji podnikaví Mexičané v pohraničních obchodech začali prodávat turistům.
Drobným psům se říkalo mexicko-texaští a arizonští psi, podle toho, čí byla půda, na které obchody stály. Postupně však byla stále pevněji spojována s mexickým státem Chihuahua.

Nelze přesně určit, jak toto plemeno vzniklo. Jedna teorie uvádí, že jejím předkem byl pravděpodobně "Techichi", malý pes mexických Toltéků a Mayů. Předpokládá se, že tito psi žili v divočině dříve, než byli chyceni a domestikováni.
Další teorie uvádí, že čivava je potomkem evropských psů, kteří se za moře dostali s kolonizátory. Podle této teorie byl jejím předkem malý kontinentální španěl se vztyčenými ušními boltci.

Jiná teorie zase tvrdí, že čivava je potomkem psů z Číny, kteří se do Ameriky dostali na obchodních lodích. K vyšlechtění dlouhosrsté variety byli zřejmě použiti trpasličí špicové a papilloni.
Krátkosrstá čivava byla údajně vyšlechtěna přikřížením manchesterského toy teriéra. Do roku 1915 bylo v USA zapsáno 30 čivav a počátkem 70. let jejich počet stoupl na více než 25 000.
Mezinárodní kynologická organizace FCI uznala standard pro plemeno čivava roku 1942.

Čivava je rodinný pes. K celé rodině přilne velmi silným poutem. Je inteligentní s roztomilým, přítulným a přátelským chováním. Nezapře své lovecké sklony. Tak jako každý pes, tak i čivava potřebuje mít jasně určené místo v rodinné hierarchii, jinak má sklony převzít velení. Vzhledem je to typicky společenský pes, avšak nesmíme se nechat zmást.
I přes svou velikost je to velmi odvážný pes. Díky své odvážnosti se nebojí ani větších psů, i když přednost dá mnohem radši psům podobné velikosti.S ostatními domácími zvířaty vychází velmi dobře.

Tento psík je velmi hravý a má rád děti, ale hodí se spíše k dětem odrostlejším, které pochopí, jak se k němu mají chovat a které mu neublíží. Vhodným sportem, které můžou děti s čivavou dělat, je agility.

Zdroj: http://www.muj-pes.cz/

Čivava